Vlídná poetika Hrabalova literárního stylu, jeho laskavý a shovívavý přístup k lidským bytostem našly svého ideálního režiséra, který je dokázal poutavě a věrně přenést do filmového jazyka. Byl jím Jiří Menzel. Jejich společný výtvor se i tentokrát více než vydařil. Důkazem je jak stálá divácká oblíbenost, tak fakt, že po dvaceti letech po svém natočení (v roce 1990), kdy mohl být film puštěn do distribuce, vyhrál prestižní hlavní cenu na MFF v Berlíně ­– Zlatého medvěda.

Osudy lidí vytlačených v 50. letech minulého století na okraj společnosti se propletly při nucené „brigádě“ na šrotišti v kladenských ocelárnách, a to jak v Hrabalově sbírce povídek Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, tak v Menzelově snímku, který z ní vychází. Nepohodlní intelektuálové, příslušníci církví, drobní živnostníci a vězeňkyně – ti všichni se nedobrovolně setkali mezi ponurými horami šrotu. Ale i takové prostředí může být prosvětleno lidskostí… nejen na stříbrném plátně, ale i ve skutečnosti. Sám Bohumil Hrabal v kladenských ocelárnách pracoval a při psaní vycházel ze svých osobních zkušeností.

Těžko si tak představit lepší místo k oslavě výročí filmu než Kladno. V srpnu letošního roku se na koupališti na Sletišti snímek promítl pod širou oblohou a svoji účast na slavnostní akci přislíbili režisér Jiří Menzel a představitelé hlavních rolí Jitka Zelenohorská a Václav Neckář. Kladenský architekt František Müller k promítání uvedl: „Když jsem se zajímal, kolik filmů se v Kladně natáčelo, napočítal jsem jich na desítky. Industriální prostředí se velmi hodilo k tématům, o které byl dřív zájem. Skřivánci na niti se tady natáčeli v červenci a srpnu 1969. Napadlo mě si tuhle událost připomenout.“