Jestli také patříte mezi věrné fanoušky veselé hudební komedie Ať žijí duchové!, pak se musíte vypravit na výlet ke zříceninu hradu Krakovec neboli na sídlo francovce Alpě holdujícího Viléma Brtníka z Brtníku. Pevně si stojíme za tím, že znalost krásných českých pohádek není ani trošku zbytečná. Právě naopak! No posuďte sami – je poklidný podvečer, slunce se kloní k obzoru, a vy sedíte na terase… nebude se vám o oblíbených filmech povídat příjemněji než o nezáživných datech nebo krvelačných dobýváních středověkých příbytků? Abyste své rozhovory mohli okořenit nějakou tou neprofláknutou znalostí nebo ještě lépe vlastní zkušeností, budou návštěvy míst, kde se díla natáčela, ideální studijní metodou!

Ale dobrá, pro všechny historie lačné jedince tu máme drobný akademický úvod. Do hlavy si můžete nasoukat, že hrad Krakovec byl založen roku 1381 a jeho stavitel, křivoklátský purkrabí Jíra z Roztok, se rozhodl pojmout svůj výtvor věru velkolepě – dokončená rezidence svým komfortem konkurovala hradům královským. Ale jak to tak bývá, katastrofám je úplně jedno, jak moc je něco monumentální, a tak se ani Krakovci nevyhnulo několik požárů a z kdysi obdivované stavby se dodnes dochovala jen zřícenina. Ale negativní postoj stranou, píše se tu o pohádkách a to si žádá optimistický náhled na věc. Nebýt všech těch neradostných událostí, které se hradu staly osudným, třeba by se tu nakonec žádná úžasná pohádka nenatočila a neudála by se tu tajemná kouzla – kouzla českých filmařů.

Své umění by tu nepředvedl jeden z našich filmových mágů kameraman Vladimír Novotný. Právě on se podílel na tvorbě pohádky Ať žijí duchové! Filmové triky často působí jako čistá magie a donutí nás zírat na obrazovky s údivem dokořán otevřenou pusou. Na chvíli zapomeňte na vycizelovanou dokonalost a věrohodnost soudobé postprodukce a přeneste se do sedmdesátých let minulého století, kdy snímek Ať žijí duchové! vznikal. Vzpomínáte si na scénu, v níž se až přehnaně produktivní trpaslíci potýkají s opravou chátrajícího hradu Brtník? Jak titěrní vedle Jendy a Leontýnky vypadají? Tak tohle kouzlo je dílem pouhé perspektivy. V záběru děti stojí blíž ke kameře a na vyvýšeném terénu a od kamery mnohem dál a níž hrají své party dospělí herci v kostýmech trpaslíků. Až se před Krakovcem budete fotit a sami si s perspektivou pohrávat, schválně jestli si na tuhle informaci vzpomenete snáze než na jméno stavitele hradu…

Ani tím čáry, které se při natáčeních na Krakovci děly, zdaleka nekončí. I samotné zapojení lokací do vyprávění příběhu a domnělé přeměny jejich vzhledu a atmosféry jsou učiněným kouzlením. Na Krakovci kromě dětí holdujících Pribináčkům a duchů, kteří nedají dopustit na léčebné účinky francovky, pobývaly i jiné pohádkové bytosti. Tentokrát budeme mluvit o mnohem méně přátelských stvořeních… Hrad jako své trvalé bydliště uváděl také nezdravě nazelenalý Mrakomor, jemuž používání šampónu zjevně nic neříkalo a který si usmyslel, že hvězdy si šťastná manželstvím nezaslouží. Jediné řešení, na něž dokázal přijít, bylo zapíchnutí svého soka. Proto se na rozeklaných hradbách Krakovce utkal s princem Velenem, vyvoleným spanilé Večernice. Když si vybavíte ponurou scénu napínavého souboje ke konci pohádky Princ a Večernice, napadlo by vás, že jde o stejný hrad, jehož nádvoří je zalité letním slunečním svitem a naplněné veselým prozpěvováním dětí a skřítků? Tak vidíte, ne všechno filmové kouzlení se odehrává u obrazovek počítačů v postprodukci.

Na závěr pro vás ale přeci jen máme jednu historickou pikantnost, jíž můžete oslnit, až se na Krakovec vypravíte. Hrad v roce 1414 navštívil Jan Hus a pobýval zde předtím, než se odebral na kostnický koncil. Právě odsud odesílal listy svým přátelům a dokonce tu sepsal svou poslední vůli. A pak se zase směle vraťte k rozebírání nejoblíbenějších scén z Ať žijí duchové! Bude to ta s písničkou velebící existenci žampionů, nebo záběry se švagrovou Pilátovou hrobovým hlasem deklamující údaje z černé kroniky?